Kdo Byl Král Šumavy? - Záhady života

O publicitu převaděčů, kteří pomáhali lidem utéct před komunismem, se československá kinematografie postarala legendárním filmem Král Šumavy. Vypráví o boji pohraniční vojenské jednotky proti převaděčům, a přestože byl hlavní hrdina na konci filmu za protistátní činnost „spravedlivě“ zastřelen, ve skutečnosti to bylo, zdá se, úplně jinak… 

Adepti na Král Šumavy                              . 

Mnozí historikové se přiklánějí k tomu, že předlohou pro Krále Šumavy byl Josef Hasil, který zemřel v polovině listopadu 2019 v Chicagu v USA. Na dráhu převaděče se vydal v roce 1948 jako strážmistr Pohraniční stráže a převedl do Rakouska tři Čechoslováky. Při zpáteční cestě však měl konflikt s rakouskými pohraničníky, zabloudil v hlubokém sněhu a zcela vyčerpán našel útulek v chatě na české straně. Tam usnul. Převaděč byl prozrazen a zatčen českými strážci hranic. 

Josef Hasil v době, kdy převáděl

Z vězně převaděč 

V Táboře dostal devět a půl roku natvrdo. Odseděl si ale jen půl roku a pak se mu podařilo utéci přes hranice do Německa. Dal se do služeb americké CIC a z vězně se stal agent-chodec. Do Československa pašoval vysílačky, zpět emigranty. Při posledním překročení hranice, když se vracel pro svého malého syna, jeho bratr Bohumil zahynul nedaleko Soumarskéhom mostu. Riziko nebylo zadarmo. Před neúprosným komunistickým soudem následně stanulo téměř sto lidí, kteří Josefa Hasila nebo jeho bratra znali. Oba sourozenci byli pro komunisty velkým trnem v oku, Král Šumavy byl i přes veškerou jejich

Pamětní deska bratra Josefa Hasila

snahu nepolapitelný a to nebylo mocným pochopitelně nijak po chuti. Film byl proto natočen tak, aby byl výstrahou pro každého, kdo by chtěl stejně jako Hasil odporovat pravidlům totalitního režimu. Ve filmu jsou ztvárněny smrtící pohraniční močály a hlavní hrdina jménem Kilián umírá pod palbou hlídky SNB. 

Další král

Kilián Nowotny

Titul Král Šumavy si však nezasloužil jen Josef Hasil. Byl to muž, jehož jméno si vypůjčil i film. Jeho pašerácká sláva však začala na hranici s Bavorskem ještě mnohem dříve. Narodil se v roce 1905 na Šumavě a jmenoval se Franz Nowotny. Už jeho otec byl úspěšným legendárním pašerákem a bral mladého, dokonce devítiletého Franze s sebou při přecházení hranice. Pašoval to, čeho bylo na jedné nebo na druhé straně nedostatek. Začínal se šňupacím tabákem, pak přidal cigaretové papírky, dutinky, cigarety, sacharin nebo i speciální jehly. Největší úspěch měl se zapalovači. 

Pašerák a převaděč 

Po II. světové válce obnovil pašerácké řemeslo a převáděl  lidi, kteří se kompromitovali v protektorátu. Po roce 1948 už to byla emigrace. To neušlo pozornosti americké CIC, předchůdkyni CIA a Franz začal pracovat pro Američany s krycím jménem Kilián.                      

Vodil Kanálem 54

Kilián svou trasu začínal nedaleko Vimperku u hospody „U Sloupu“, pak se pokračovalo podél železniční trati do Vimperku, kolem Michlovy Hutě, do sedla mezi Kamennou a Bukovcem, horami přes Chalupskou slať. Kilián velmi dobře cestu znal, nacházela se vlastně za jeho humny. Přes Vydří potok k hranici přes Teplou Vltavu až k jejím pramenům, kde byla hranice.

Osudný Františkov

U Františkova musel překročit silnici, která se mu při posledním převádění stala osudnou. V době jeho přechodu byl můstek přes Teplou Vltavu kontrolován zesílenými hlídkami pohraničníků. Ti, když jej spatřili, okamžitě spustili palbu ze samopalů. Franz Nowotny se doplazil přes hranici a odtud byl dopraven do bavorské nemocnice v Grafenau. To byla poslední cesta Krále Šumavy. Přepadení u Františkova pro ně toj tiž bylo dostatečným varováním, aby zanechal pašování. Přestože už v Bavorsko neopustil, s emigranty zůstal ve styku prostřednictví Radia Svobodná Evropa, kde natočil mnoho relací. Zemřel 12. března 1977. Jeho pašerácká a převaděčská sláva žije i v 21. století.

Ani jeden Král Šumavy nebyl nikdy zastřelen, přestože je to tak prezentováno ve filmu. Jednoznačně ale lze říci, že oba pašeráky československý film proslavil.  

Text: Petr Vokáč

                                                                                                                          

Štítky: legendy

• Sdílet na Facebooku